Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zjistit více OK

To nejlepší z designové tvorby
17.08.2015
Autor Kristýna Holubová

Embrace soaps

Jak se lékařka dostane k výrobě mýdel? Jak se v dnes mýdlo vyrábí? O mýdlovém světě vůní a jedinečných ornamentů více poví Barbora Mikulášová, která tvoří pod značkou Embrace soaps.

Co pro vás bylo impulsem k založení vlastní značky?
Hodně často se mě zákazníci i kamarádi ptají, jak mě vůbec napadlo dělat mýdla. A já to nikdy
nevyprávím, protože to je docela dlouhá historka. První mýdlo jsem vyrobila v roce 2012,
Marseillské mýdlo s mátou a rozmarýnem. Původně jsem potřebovala jenom mýdlo do prášku na
praní, a že si to mýdlo vyrobím. Mě totiž hrozně baví takové ty aktivity „přežití“. No, v dnešní době
to moc člověk neuplatní, ale my jsme taky lezci po skalách, jsme hodně v přírodě, a já třeba ráda
vařím z různých divokých rostlin, prostě trochu úchylka. Jednou jsme takhle strávili s dětmi dva
týdny a jedli jen z přírody, plus nějakých čtyřista korun k tomu, na vajíčka, mouku, olej, atd., nám
stačilo. Můj muž si ze mě dělá legraci, že bych měla napsat „úspornou kuchařku“. Ale zpátky k
mýdlům. Takže jsem chtěla mýdlo do prášku na praní a začala jsem studovat, jak na to. Hned mě
celý ten proces hrozně zaujal, četla jsem o tom, jak jsou mýdla někdy nevypočitatelná, prohlížela
fotky, a viděla, kolik možností v mýdlech je...Pak jsem to zkusila, a byla jsem chycená. V mýdlech
jsem našla spojení hodně věcí, které mě baví, které mi jdou, a které mě obohacují. Nejsem vyloženě
výtvarný typ, nikdy jsem moc netvořila rukama, spíš používám odhad, intuici a schopnost se
rozhodnout, a to všechno je při výrobě designových mýdel potřeba. Je to obor, který spojuje na
jedné straně exaktnost, teorii a preciznost, a na druhé straně odhad, cit a takový ten šestý smysl, a to
mi vyhovuje. Takže jsem vyráběla dál a získávala zkušenosti, nejdřív v oblasti receptur, a pak jsem
se začala učit i design mýdel. Bylo to zrovna v období určitého předělu v životě, kdy jsem všechno
překopala, začala jsem se věnovat joze a stavět od nuly i v profesním životě. A tak se všechno hezky
propojilo a já začala po určité době uvažovat, že bych založila vlastní značku a rozjela výrobu ve
velkém. Dost jsem váhala, protože to je hodně legislativně složité, ale nakonec mě k tomu běh
událostí přirozeně dovedl. Značku jsem nazvala embrace soaps. Čte se to imbreis, a znamená to
jemnost a pohlazení, tedy vlastnosti, které jsou pro mě v mýdlech nejdůležitější, ale taky vnímání a
přijímání věcí kolem nás, jeden z principů jogy, který člověk při výrobě mýdel hodně uplatňuje.
 
Jaká je vaše profese?
Původní profesí jsem lékař, a pořád taky pracuju jako lékař, to se do člověka prostě zapíše, a je to
hodně dobrá zkušenost pro život. I když já postupně snižuji svoje lékařské úvazky a věnuji se čím
dál víc mýdlům, protože mi to po všech stránkách vyhovuje, baví a naplňuje. Teď mám takové tři
pidiúvazky lékařské - jako praktický lékař, lékař v domově pro seniory, a taky lékař paliativní péče
v domácím hospici. To je hodně zajívavé a na samostatné povídání. Po škole jsem ale začínala na
anestezii, kterou jsem si vybrala pro celostní pohled na člověka, úlevu od bolesti a individuální
přístup. Hodně mě to bavilo, je to obor, kde je potřeba kromě znalostí a zkušeností mít taky takový
ten šestý smysl, stejně jako v mýdlech. A vůbec, výroba mýdel mi v lecčems anestezii připomíná.
 
Jakým způsobem tvoříte? Jak to probíhá?
Většinu mýdel dělám pořád dokola, to jsou takové stálice v sortimentu. Receptura daného mýdla
musí zůstat stejná, ale mýdlo se dá pokaždé nalít trochu jinak, vytvořit jiné ornamenty, a třeba i
lehce odlišné barevné odstíny. Někdy udělám vršek mýdla rovný a ozdobený malovanými
ornamenty, jindy zase strukturovaný. Někdy taky zkouším a piluju určitou techniku, tak jí pak
používám v různých mýdlech. Mýdlo je ale pokaždé jiné, i když ho nalijete úplně stejně, to mě na
výrobě fascinuje a baví nejvíc. Neexistují dvě stejná mýdla.
Ten proces výroby je vůbec zajímavý, a je to docela adrenalin, protože máte vždycky jen jeden
pokus, a je potřeba pracovat dost rychle. Vždycky, když jdu mýdlo lít, tak mi buší srdce a mám
trému, jestli se povede. Mýdlo totiž při výrobě tuhne, a ornamenty se tvoří různými technikami lití,
dokud je mýdlo ještě tekuté. Ideálně by měl člověk všechno sladit, recepturu, barvy, vůni, ale i třeba
teplotu při výrobě a jak dlouho mýdlo míchat, to všechno je potřeba odhadnout a každé mýdlo
potřebuje trochu jiný postup. Některé techniky jdou dělat jen s určitou vůní, a jsou třeba vůně, kdy
mýdlo během pár vteřin ztvrdne na kámen a Vy jenom bezmocně koukáte...A příště pak musíte
zvolit trochu jiný postup. Mýdla jsou takový pokorný obor, málokdy se vše povede tak, jak si
člověk představoval, vlastně to není skoro nikdy. Člověk se musí mýdlu přizpůsobit a spolupracovat
s ním. I to je to embrace v názvu, embrace soaps, přijmout to a užít si to, nechat to plynout.
 
 
Pro koho nejraději tvoříte? Jací jsou vaši zákazníci?
Mí zákazíci mají rádi vůně, a vůbec smyslové prožitky. A taky bývají otevření a rádi zkouší nové
věci. Mýdlo je prostě smyslová věc. Pro někoho je nejdůležitější hladká jemná textura, nebo pěna
mýdla. Mám ráda trhy, kde si můžu se zákazníky popovídat a leccos se dozvědět. Například u vůní
jen těžko odhadnete, co komu voní, řeknete si, to je spíš konzervativní člověk, nabídnu mu
levanduli, a on odchází s vůní žvýkačky. A třeba partneři se málokdy shodnou. Většinou má každý
na vůně naprosto jasný názor, velkou roli hrají různé asociace a vzpomínky, které máme s vůní
spojené. Někdo odhází s mýdlem, které ani neví, jestli mu voní, ale připomíná mu něco z dětství, a
prostě ho musí mít. Od svých zákazníků, milovníků vůní, jsem se taky naučila, že vůně ovlivňují
emoce, dokážou nás uzemnit, povzbudit, odfiltrovat negativní energii a napětí. Překvapilo mě, že to
opravdu funguje, sama teď nosím u sebe mýdlo Solné Jasmín, které mě takhle dobíjí.
 
Jaké máte sny a cíle?
Sen o mýdlech...budova staré továrny s velkými okny, v jednom prostoru dílna na výrobu mýdel, ve
druhém se konají kurzy a exkurze, a taky místnost s ukázkami designu mýdel, vepředu obchod s
kavárnou, a taky vedle kadeřnictví, kde k účesu rovnou nalíčíme na míru vyrobenými stíny, a u toho
musí být samozřejmě letiště, aby mohly dorazit dámy ze světových plesů...tak to samozřejmě není
sen, ale fantazie, kterou jsme s rodinou vymýšleli jednou na procházce. No, spíš si ze mě dělali
legraci :-)
 
Kdo vás inspiruje - jméno značky?
Z našeho oboru mě inspiruje a motivuje hodně značek, namátkou z Evropy třeba Mianra soaps nebo
I am handmade, Dandelion, ze zámoří zas Handmade in Florida a Shieh Design Studio. To jsou
všechno jedni z nejlepších výrobců, jsou to takové moje vzory. V oboru mýdel je tradice, že se
sdílejí zkušenosti a techniky, ta komunita „mýdlařů“ je hodně otevřená, všichni se navzájem
podporují a motivují – začátečníci i profíci. To mě zaujalo už když jsem s mýdly začínala, a hodně
mě to vtáhlo do oboru, ta atmosféra a otevřenost. Možná je to i proto, že výtvarná tvorba mýdel je
docela nová. Nevím přesně, kdy vznikla, ale více se rozvíjí teprve posledních tak pět let a úroveň se
zvedá každý rok. Co je dnes možné v mýdlech udělat za design, to úplně žasnu. To já se pořád ještě
spíš učím. A ostatní výrobci mě hlavně motivují, protože výroba mýdel je specifická tím, že stojí na
Vás. Na samotnou výrobu totiž nemůžete nikoho zaměstnat, protože to jsou leta a stovky várek, než
se to člověk naučí. I značky jako Mianra soaps, které ve velkém dělají stovky a tisíce mýdel, tak je
vyrábí sama zakladatelka a majitelka firmy, Hajni. Je pro mě motivující, když vidím, že se to dá
zvládnout.
 
Kde inspiraci sbíráte - kniha, město, prostředí?
Víte, že já přesně ani nevím? Nejspíš je inspirace z prostředí, když ho člověk dobře vnímá a
pozoruje. Nejčastěji přijde inspirace sama od sebe, když se vůbec nesnažím, najednou v hlavě vidím
barevnou kombinaci, nebo vůni. Naopak, když potřebuju rychle něco vymyslet, třeba do soutěže,
nebo pro nějakou novinku, tak mě vůbec nic nenapadá, a čím víc se s tím mořím, tím méně to jde.
Ale i to je výzva. Když už se chce člověk výrobou živit, tak musí jet pořád, a popasovat se s tím, že
nemůže čekat, až přijde inspirace, ale je potřeba tvořit i ve slabších dnech.
 
Jak byste se indiánským způsobem pojmenovala? 
Tahle otázka mi dala docela zabrat. Nejspíš by to bylo „ta, která kráčí po kamenité stezce“. Já si
prostě od malička vybírám vždycky tu složitější a krkolomnější cestu, a často si to uvědomím, až
když už mám od těch kamenů rozedřený nohy. Dneska se tomu snažím předcházet, a dávat si na ty
kamenité stezky pozor, ale nevím, nevím...zatím mě ty nejrůznější výzvy pořád přitahujou.
 
Děkujeme za rozhovor!

Další články